Synergy blog

Agile vs. Scrum (rozhovor 4)

Velmi silný rozhovor o tom, proč je mnohem důležitější Agilní mindset než slepé následování technik a metod by-the-book. Zuzka Šochová vyvrací velmi rozšířené výmluvy typu „Nám se Agile nehodí, my jsme speciální připad“, „My děláme supportní požadavky, u nás to nejde“ apod.

Omlouvám se za horší kvalitu záznamu. Aspoň že know-how, které Zuzka předává, stojí za přečkání video- a audio-filského utrpení. ;)

Autor Dalibor Pulkert Komentáře nejsou povoleny

Agile v ČR vs. v zahraničí (rozhovor 3)

Jak jsme na tom s Agilem v ČR podle světaznalé koučky Zuzky Šochové? Amerika, Indie, Skandinávie… koukněte se na velmi zajímavé vyprávění. Mimo jiné i o tom, kde mají problémy v Indii a proč nikdy neříkají pravdu? :)

Omlouvám se za horší kvalitu záznamu. Aspoň že know-how, které Zuzka předává, stojí za přečkání video- a audio-filského utrpení. ;)

Autor Dalibor Pulkert Komentáře nejsou povoleny

Jak na agilní odhady – estimates (rozhovor 2)

„Lidé jsou daleko přesnější v odhadech relativních než absolutních… Jak je těžký slon? Je snazší říct, že je těžší než lev, než odhadnout přesnou váhu v kilogramech…“ slova Zuzky Šochové jasně naznačují o čem se budeme bavit v tomto rozhovoru.
Jak uchopit relativní odhadování? Story pointy, agilní body, počet banánů… říkejme tomu jak chceme. Princip je po shlédnutí videa snad o trošku jasnější. :)

Omlouvám se za horší kvalitu záznamu. Aspoň že know-how, které Zuzka předává, stojí za přečkání video- a audio-filského utrpení. ;)

Autor Dalibor Pulkert Komentáře nejsou povoleny

O agilní retrospektivě (rozhovor 1)

Se Zuzkou Šochovou z Agilní Asociace jsme se domluvili, že natočíme pár rozhovorů na témata okolo Agilu. Začali jsme, troufnu si říct nejdiskutovanějším tématem v komunitě, Retrospektivou. Myslím, že Zuzka řekla spoustu zajímavých informací. Však se podívejte sami.

Omlouvám se za horší kvalitu záznamu. Aspoň že know-how, které Zuzka předává, stojí za přečkání video- a audio-filského utrpení. ;)

Autor Dalibor Pulkert Komentáře nejsou povoleny

Joker card! Čas jen pro mě.

Minulý týden jsem byl opět na pravidelném setkání Agile Open Cafe a diskutovali jsme na nejrůznější témata. Dostali jsme se až do roviny “prostor pro samostané vzdělávání členů týmu”. Většina z vás pravděpodobně namítne, že to je automatickou součástí pracovního času a že každý zaměstnanec má právo se v pracovní době vzdělávat. S tím se přeci počítá. Souhlasím. Právo na to má, otázkou je, zda si na to při vší zaneprázdněnosti najde čas. Proto je podle mě víc než vhodné, dedikovat takový prostor explicitně.

V minulosti jsme v Synergy týmu uvažovali, že vyzkoušíme čtyřdenní pracovní týden alá Google, ale zatím na to stále nedošlo. Jsme firma střední velikosti a musíme brát v úvahu finanční aspekt takovéhoto volného dne každý týden. Logicky pak člen týmu stojí ten den dvakrát tolik: nevydělává a ještě pobírá mzdu.

Zpátky na agilní setkání: debatou jsme došli k velmi zajímavému nápadu, který se již zdá ekonomicky proveditelný – karta “Joker”. Takováto karta by existovala jedna na Sprint a přinesla by členovi týmu, který by jí chtěl využít, jeden den zaměřený na cokoliv, co uzná za vhodné. Sebevzdělání se nabízí jako první. Může se ale zaměřit třeba na přípravu team-buildingové akce nebo vylepšení kanceláří. Co tomu říkáte?

Autor Dalibor Pulkert 1

Jak řešíme změnu zadání v průběhu sprintu?

Jedno z pravidel Scrumu říká, že před začátkem Sprintu by měla být User Story jasně popsaná se všemi akceptačními kritérii tak, aby jakýkoliv člen týmu věděl, co má dělat a mohl rozhodnout, zda jsou práce na daném příběhu již hotové.

Stává se vám ale, že se následně na demo meetingu vynoří spousta připomínek, úprav, dodělávek a práce tak nelze považovat za hotovou? Nám jo. Jasně, teorie říká, že pokud jsou akceptační kritéria nadefinovaná správně, nemůže se to stát. Bohužel, vlastník produktu zpravidla není schopen vždy naspecifikovat svou představu úplně přesně a do všech detailů dopředu. Nebo v průběhu sprintu změní názor. Jak tedy na to?

Continue reading »

Autor Dalibor Pulkert 2

První dojmy nováčka

Etnetera. Od prvního července můj nový zaměstnavatel. Nyní, po prvním měsíci, nastal myslím ten správný čas podělit se o několik prvních a ještě docela čerstvých pocitů.

Důvodů, proč jsem se rozhodl ke změně bývalého zaměstnavatele bylo hned několik. Špatná kvalita nižších manažerů, kteří měli přímý vliv na naši práci, hodně věcí fungovalo na základě známostí uvnitř firmy nebo naopak nefungovalo vůbec. Firma se díky zahraničním majitelům orientovala jen na zisk, což vedlo k tomu, že na vývoj bylo často málo času a tím pádem se přesčasy staly běžnými a nikdo neřešil žádné náhradní volno, natož odměny. A když píši o přesčasech, tak nemám na mysli dvě hodiny denně. Pro mě osobně bylo také nepříjemné, že jsem kdykoliv mohl být poslán na další projekt kamkoliv a s kýmkoliv. Nebo taky úplně sám. Na druhou stranu jsem se setkal s mnoha technologiemi, frameworky a řešeními, ke kterým bych se v menších firmách za tak krátkou dobu nedostal. Zjistil jsem, co znamená práce pro velkou zahraniční firmu a v neposlední řadě jsem poznal práci v týmu, který byl v pěti lidech schopný samostatně získávat zakázky a dodávat i pro tak velkou firmu, jako je Česká pojišťovna a to považuji za velmi zajímavou a obohacující zkušenost.

Jak na mě ve světle těchto zkušeností působí Etnetera, potažmo Synergy tým? Od prvního okamžiku velmi pozitivně. A to doslova. Dobře si totiž vybavuji, jak dobrý pocit ve mně zanechal úplně první reálný kontakt s firmou, kdy jsem šel na vstupní pohovor. Dveře otevřel náhodný kolemjdoucí, který vycházel ven a když jsem mu vysvětlil kam jdu, otočil se a osobně mě dovedl na recepci. Určitě bych do druhého patra trefil, ale přesto ani na vteřinu nezaváhal a doprovodil mě tam. Potom si pamatuji velice příjemnou a usměvavou Editu a nápisy na stěně recepce. Samotný pohovor probíhal přátelsky, ale přitom věcně. Byl jsem nervózní, ale pocit jsem z něj měl skvělý. Ještě víc jsem pak byl nervózní u skupinového pohovoru se Synergy týmem, který jsem do té doby nezažil, nebo rozhodně ne v takovém počtu. Myslím ale, že je to dobrý nápad, protože je to šance alespoň v rychlosti se vzájemně poznat. Obě strany si z toho odnesou určitý pocit, který přispěje k lepšímu celkovému obrazu o “té druhé straně”.

V Synergy týmu u mě zatím rezonuje především slovo agile, respektive Scrum. V tomhle směru jsem rád, že jsem součástí týmu Datart, který s ním zatím spíš bojuje a učí se ho za chodu, takže jako někdo, kdo tato dvě slova předtím možná jen zaslechl, nepůsobím snad jako úplný ignorant. Zatím jsem rád, že se orientuji ve výrazech jako sprint, standup, retrospektiva, demo, user story a hlavně story point. Na to, abych hodnotil přínos agilního programování budu potřebovat ještě nějaký čas. Co se samotného Datart týmu týká, řekl bych, že jeho potenciál je opravdu velký, ale otázkou je, jak moc se ho daří využívat. Je pravda, že největším zpomalovačem týmu jsem teď logicky já. Hondě mi pomohlo těch pár dní, které jsem absolvoval s Adamem ještě před svým nástupem. Bohužel teď předávání není až tak rychlé, jak jsem si na začátku myslel. Věřím ale, že jde o dočasný stav způsobený napjatým časovým harmonogramem kvůli implementaci nové Category page.

Etnetera, jakožto svobodná firma, na mě zatím působí opravdu svobodně. Je vidět, že na každém leží o něco víc odpovědnosti, než by bylo v řekněme běžné firmě a na druhou stranu, že firma opravdu pečlivě naslouchá svým zaměstnancům. Hodně se mi líbí sdílení informací, myšlenek a názorů, byť to v nedávné době bylo dohnáno až do extrému. Nicméně i na tom se myslím ukázalo, že svoboda tu není jen marketingovým heslem bez hlubšího smyslu.

Autor Jan Macháček Komentáře nejsou povoleny

Pomozte nám rozbít co funguje

Jakákoliv opakovaná lidská činnost jde zdokonalovat. Ať už se jedná o sázení jahod, pečení dortů nebo tvorbu webových aplikací, vždy se člověk může zamyslet nad tím co dělá, jak to dělá a zda to nejde dělat jinak – lépe. Tomuto ohlédnutí zpět se ve světě agilu říká retrospektiva. Jde o techniku, která se nám snaží pomoci při hledání efektivity/produktivity.

Vždy existuje prostor pro optimalizace, které mohou probíhat téměř do nekonečna. Ti, kteří dělají retrospektivu pravidelně a svědomitě, si možná všimli, že po určité době začne efektivita oscilovat kolem určité hladiny a už ji skokově neposuneme nijak snadno. Podle mého názoru je v tu chvíli potřeba někdo z venku, kdo se na to podívá z jiného úhlu a objeví místo, kde se dá opět něco zlepšovat.

Kdo bude ten, kdo nám otevře oči? Přijde, řekne, že tohle by šlo lépe a tamto by vůbec nedělal. Potřebujeme staršího bráchu, který nám rozbije hračky a umožní nám vidět věci z jiného úhlu. Nabízíme tedy šanci, koukat se nám pod ruce. Pokud máte zájem, kontaktujte mě na dalibor.pulkert(you-know-what-bots-dont)etnetera.cz a domluvíme podrobnosti.

Autor Dalibor Pulkert 1

Jak děláme retrospektivu?

Jeden ze základních principů agilu je “Inspect and Adapt”, neboli neustálé prověřování efektivity a hledání možností jejího zlepšení. Jeden z nástrojů pro hledání co nejlepší cesty je retrospektiva.  Jedna věc je teorie, druhá praxe. To co hezky funguje na papíře, v praxi občas nesedí. Za poslední rok jsme zkusili řadu cestiček, po některých se šlape lépe jiné jsou hrbolatější. A stále se mění. Retrospektivu aktuálně děláme následovně:

  • Pocity z posledního cyklu? Obecné shrnutí co se dařilo a co se nedařilo.

  • Na Flipchart uděláme sloupec “Plusy” a “Mínusy” a každý člen týmu říká co konkrétně se mu líbilo a co se mu nelíbilo.

  • Dále každý člen týmu říká, co se mu osobně podařilo/nepodařilo, kde vznikly problémy, kde vidí mezery. Následně tým navrhuje alternativy kudy se vydat, abychom dosáhli příště lepšího výsledku, spokojenosti i klidu v práci.

Jsem si téměř jist, že až budu psát příspěvek na toto téma za rok bude obsah retrospektivy jiný. :)

A jak retrospektivu děláte u vás?

 

Autor Dalibor Pulkert Komentáře nejsou povoleny

Mravenci v kredenci

 

Mravencina stolePamatujete si, jak Vás maminka učila, aby jste si po sobě vše uklízeli a myli špinavé nádobí?

Tak to mělo svůj důvod.
Stačí párkrát naopláchnout skleničku po šťávě, neuklidit nedojedenou svačinu a může to dopadnout jako na fotce a videu u článku.

 


Video které vzniklo ihned poté

Autor Petr Škoda Komentáře nejsou povoleny